74 / 124
72
noprávní principy obsažené v Prohlášení nezávislosti USA, které ve Francii po dobu
americké revoluce vysvětloval americký velvyslanec B. Franklin,
390
působily ve fran-
couzských liberálních kruzích jako úspěšný a následováníhodný vzor.
391
V 2. fázi fran-
couzské revoluce se však Lockovo pojetí dostalo do osudového střetu s Rousseauovým
pojetím.
Různorodé teorie jednotlivých osvícenských filozofů se tak ve Francii nepodařilo
„přetavit“ do jednotnějšího právně-politického konceptu. Zámožná buržoazie spolu
s liberálními částmi šlechty a duchovenstva usilovali o konstituční monarchii a zá-
ruky individuálních přirozených práv, zejména vlastnictví, přibližně podle koncepce
J. Locka. Střední a nižší buržoazie a městský proletariát však chtěli republiku, pozi-
tivní pojetí vlastnictví a záruky sociálních práv (obecného blaha) v duchu koncepce
J. J. Rousseaua.
Za třetí: V předrevoluční Francii zcela převládalo
katolické náboženství
. Protestanti
představovali po odvolání Nantského ediktu Ludvíkem XIV. v roce 1685
392
zanedba-
telnou menšinu. Francouzská (galikánská) katolická církev byla na jedné straně boha-
tou a mocnou organizací, jejíž duchovenstvo jakožto první stav království představo-
valo klíčovou oporou nenáviděného „starého režimu“.
393
Na druhé straně však měla
od roku 1682 národní charakter bez výraznější podřízenosti papeži,
394
měla pevnou
a trvalou podporu značné části obyvatelstva, převážně na venkově (ten byl také hlavní
baštou pozdější „venkovské kontrarevoluce“),
395
a část jejího duchovenstva byla naklo-
něna liberálním idejím, a to nejen pod vlivem osvícenství, ale i pod vlivem staršího spe-
cificky katolického reformního hnutí – jansenismu, který měl některé ideje podobné
s reformací.
396
Naproti tomu osvícenská filozofie, která se těšila značné oblibě u bur-
žoazie i liberální části šlechty, byla deistická a ve francouzském pojetí ostře protikřes-
ťanská, resp.
protikatolická
.
397
Osvícenské přirozenoprávní ideje svobody a rovnosti tak
na generála, když přijel na vlastní útraty do Ameriky a přihlásil se za dobrovolníka.“ (NEVINS, A. –
COMMANGER, H. S.: op. cit., s. 90-96).
390
KINDER, H. – HILGERMANN, W.: op. cit., s. 291.
391
„Bez přehánění lze říci, že velkou roli v protimonarchistické a protiabsolutistické propagandě sehrál příklad
americké revoluce. Slova Deklarace z roku 1776, že lid má právo změnit nebo zrušit špatný vládní systém,
nalézala odezvu zejména mezi mladými lidmi, v lyceích a na univerzitách, kde se mnozí stali obdivovateli
Franklinovými a prohlašovali se za republikány.“ (HROCH, M. – KUBIŠOVÁ, V.: op. cit., s. 60).
392
LITSCH, K. in: KINCL, J. a kol.: op. cit., s. 226.
393
FURET, F.:
Francouzská revoluce. Díl 1.
, op. cit., s. 116.
394
LITSCH, K. in: KINCL, J. a kol.: op. cit., s. 226. FRANZEN, A.: op. cit., s. 239.
395
FURET, F.:
Francouzská revoluce. Díl 1.
, op. cit., s. 130-132.
396
FRANZEN, A.: op. cit., s. 239-240. JOHNSON, P.:
Dějiny křesťanství,
op. cit., s. 324-326. DUBY, G.
a kol.: op. cit., s. 377.
397
„Ve francouzské osvícenské filozofii zazní silná antiklerikální a protikatolická struna, která neměla v ev-
ropském myšlení obdoby. Porovnejme například Voltaira a Huma …“ (FURET, F.:
Francouzská revoluce.
Díl 1.
, op. cit., s. 30-31).
„V anglosaských zemích neměl (osvícenský deismus) bojovnou notu, zato ve Francii si počínal tím více
proticírkevně.“ (FRANZEN, A.: op. cit., s. 242).