73 / 124
71
poměrně vzdálené od konzervativnějšího venkovského obyvatelstva (přitom rolníci
tvořili 85% francouzského obyvatelstva, které mělo v roce 1789 přibližně 25 miliónů
obyvatel).
384
Na rozdíl od poměrně kompaktní společnosti osadníků amerických kolonií fran-
couzský „třetí stav“ neměl pro budoucnost jednotnější a trvalejší politickou
ideu
, kte-
rou by, třebas jen v hrubých rysech, zastávala většina „třetího stavu“, a která by také
tuto většinu během revoluce dokázala vést přibližně jedním směrem k určitému cíli.
385
Mezi buržoazií i liberální částí šlechty byly široce rozšířené a sdílené ideje osvícenské
filozofie, včetně teorie přirozeného práva.
386
Jak ale bylo vysvětleno výše v kapitole 3,
teorie přirozeného práva v pojetí jednotlivých osvícenských filozofů se značně odlišo-
valy v názorech na původ, obsah i význam individuálních přirozených práv člověka.
387
Tyto odlišnosti přitom nebyly jen teoretické, ale měly hluboké praktické důsledky.
Především individualistické pojetí J. Locka se diametrálně odlišovalo od kolektivis-
tického pojetí J. J. Rousseaua. Klíčový byl v tomto směru vztah, přesněji řečeno ko-
lize mezi individuálními přirozenými právy každého člověka (Locke) na straně jedné
a obecnou vůlí, vyjádřenou v pozitivním zákoně a prosazující obecné blaho (Rousseau)
na straně druhé.
388
Ve Spojených státech jednoznačně převládlo individualistické pojetí
J. Locka. Ve Francii bylo Lockovo pojetí jen jedním v řadě. Před revolucí a v její první
fázi mělo toto pojetí převahu mimo jiné díky příkladu americké revoluce, během které
Francie aktivně politicky, finančně i vojensky podporovala americké kolonie ve válce
proti Velké Británii (vojenské jednotky markýze de La Fayetta).
389
Lockovy přiroze-
384
DUBY, G. a kol.: op. cit., s. 375, 402.
385
„Jak říkal guvernér Morris, vyslanec Spojených států, (francouzské revoluční Ústavodárné shromáždění)
… neuvážilo, ,že Francie nemá americké občany, kteří by … ústavu podpořili‘ …“
(MAUROIS, A.:
Dějiny Francie.
Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1994, s. 244-245, bez odkazu na konkrétní zdroj
citace).
„Mysl všech lidí (v roce 1789 při přípravě Deklarace práv člověka a občana) zaměstnávala jak americká
Deklarace z roku 1776, tak propastný rozdíl mezi starým královstvím a bývalými americkými koloniemi,
v nichž žili drobní, demokraticky smýšlející vlastníci, kteří od samého začátku, bez vnějších nepřátel,
nezatíženi aristokratickou nebo feudální minulostí pěstovali ducha rovnosti.“ (FURET, F.:
Francouzská
revoluce. Díl 1.
, op. cit., s. 109).
386
DUBY, G. a kol.: op. cit., s. 391-392.
387
„Všechny tyto (osvícenské) kritiky … však nevytvářely „program“ ve smyslu jednotného systému základ-
ních reforem. Stejně rozmanité byly i odpovědi filozofů ohledně reforem ústavních.“ (DUBY, G. a kol.:
op. cit., s. 390).
388
„Při hledání formy, jež by dokázala smířit svobodu individua s imperativy společenské organizace, vy-
pracoval Rousseau učení o suverenitě lidu a politické demokracii, v jejímž důsledku by se vláda sta-
la pouhým administrativním orgánem všeobecné lidové vůle a byla by zcela podrobena její kontrole.
Podstatné zde bylo, jak vycítili revolucionáři, že jediným legitimním suverénem je lid, že práva státu
představujícího suverenitu stojí nad právy individuálními …“ (DUBY, G. a kol.: op. cit., s. 390-391).
389
TINDALL, G. B. – SHI, D. E.: op. cit., s. 101, 106-107. KINDER, H. – HILGERMANN, W.:
op. cit., s. 291.
„6. února 1778 Francie a Spojené státy americké podepsaly spojeneckou smlouvu, která změni-
la celý průběh války (za nezávislost). Statečný Lafayette v té době (1778) už byl kongresem povýšen