71 / 124
69
Sedmý dodatek (VII.) zaručuje právo žádat ve sporech podle obecného práva (
Common
law
) rozhodnutí porotního soudu. Osmý dodatek (VIII.) zakazuje nepřiměřené kauce
a pokuty a mimořádné nebo kruté tresty. Devátý dodatek (IX.) pak stanoví zásadu,
podle níž ústavou zaručenými právy nejsou dotčena ostatní práva náležející lidu. To je
důležitá záruka, ze které vyplývá mimo jiné to, že lidská práva zaručená Ústavou USA,
resp. její Listinou práv, mohou toliko doplnit nebo rozšířit (nikoli však omezit) katalog
lidských práv zaručených ústavami jednotlivých členských států, například virginským
Prohlášením práv. Desátý dodatek (X.) pak stanoví organizační zásadu subsidiarity
o rozdělení pravomocí mezi Unii a členskými státy.
Listina práv, podobně jako virginské Prohlášení práv, neřeší vztah zakotvených (při-
rozených) práv a (pozitivního) zákona, ať již federálního, nebo státního. Konkrétně
neřeší otázku, za jakých podmínek, v jakých ohledech a/nebo v jaké míře může pozitiv-
ní zákon omezit ústavně zakotvená (přirozená) práva. Tuto otázku přenechala soudní
judikatuře, zejména Nejvyššího soudu USA.
Texty Listiny práv i Ústavy USA jsou čistě sekulární. Neobsahují žádné odkazy
na Boha ani jiné náboženské náznaky.
374
Není to však v žádném případě proto, že by
se chtěly odklonit od myšlenky Božího původu přirozených práv ani od jejich křesťan-
ských (či deistických) ideových zdrojů. Je to jen proto, že výslovné zakotvení obecných
právně-filozofických východisek již nebylo v těchto ryze pozitivních ústavně-právních
aktech potřebné ani vhodné. Obecná právně-filozofická východiska USA byla jasně
vyjádřena v předchozím Prohlášení nezávislosti z roku 1776, které jako primární ústav-
něprávní akt USA plní vůči Ústavě USA i všem jejím dodatkům úlohu preambule.
Americký lid chtěl založit a také založil sekulární (možná přesněji řečeno: nábožen-
sky neutrální) stát, resp. státní zřízení,
375
nicméně na základě křesťanských ideových
a morálních zdrojů.
376
Prohlášení nezávislosti z roku 1776 a Listina práv z roku 1791
jsou platnými a živými ideovými i právními pilíři amerického ústavněprávního pojetí
process of law‘ je věcně těžko definovatelný, protože jde o právní způsob uznání myšlenky, že každý člen
společnosti má nárok na spravedlivé zacházení.“ (KLOKOČKA, V.: op. cit., s. 59-60, dále s. 88).
374
HUNTINGTON, S. P.:
Kam kráčíš, Ameriko?
, op. cit., s. 91.
375
„Amerika je převážně křesťanskou zemí se sekulárním zřízením.“ (HUNTINGTON, S. P.:
Kam kráčíš,
Ameriko?
, op. cit., s. 90)
376
„Deklarace nezávislosti se obrací k ,božskému vládci přírody‘, ,Stvořiteli‘, ,nejvyššímu soudci světa‘
a k ,prozřetelnosti Boží‘ s prosbou k udělení souhlasu, legitimity a ochrany. Ústava žádné takové obraty
neobsahuje. Její text je přísně sekulární. Její autoři byli nicméně neochvějně přesvědčeni, že republi-
kánské zřízení, které vytvořili, může obstát pouze tehdy, když bude mít hluboké morální a náboženské
kořeny. ,Republiku může udržet pohromadě pouze čistá víra a přísná morálka‘ , tvrdil John Adams.
Bible je ,jediná nauka, která byla a bude s to zachovat republiku při životě‘. ,Naše zřízení bylo stvořeno
pouze pro mravné a zbožné jedince.‘ V podobném duchu se vyjádřil též George Washington: ,Rozum
a zkušenost nás odrazují, abychom se domnívali, že morální duch národa lze zachovat bez opory v ná-
boženské víře.‘ “ [HUNTINGTON, S. P.:
Kam kráčíš, Ameriko?
, op. cit., s. 90-91, citáty převzaty z:
W. A. McDougall, Promised Land, Crusader State: The American Encounter with the World Since 1776
(Boston: Houghton Mifflin, 1997), s. 38; R. N. Bellah, The Broken Covenant: American Civil Religion
in Time of Trial (Chicago: University of Chicago Press, 2. vyd. 1992), s. 180-82; J. Butler, Awash in