64
Nejvyššího soudce světa
345
o správnosti svých úmyslů, ve jménu a zmocněním po-
ctivého lidu těchto kolonií slavnostně dáváme na vědomí a prohlašujeme: že tyto
spojené kolonie jsou a po právu mají i napříště tvořit SVOBODNÉ A NEZÁVISLÉ
STÁTY; …“. A za třetí, na úplný závěr v poslední větě (před podpisovou klauzulí):
„Aby pak toto Prohlášení co nejpevněji bylo zajištěno, za tím účelem s pevnou důvě-
rou v ochranu božské Prozřetelnosti
346
si navzájem dáváme v ochranu své životy, svůj
majetek a posvátnou nám čest.“ Ze všech těchto tří odkazů na Boha jsou zjevné vlivy
přirozenoprávního
deismu
. Deisté dávali přednost před explicitním označením „Bůh“
méně přímým názvům, ve kterých byla popřípadě i vyjádřena nebo naznačena nějaká
spojitost mezi Bohem a jím stvořenou přírodou (světem či vesmírem) a jejím řádem
– zde „Stvořitel“, „Nejvyšší soudce světa“, resp. „Bůh přírody“. Zjevné je nicméně
také to, že šlo o „konzervativní“ deismus, který nevylučoval občasné Boží zasahování
do běhu jím stvořeného světa, což se ostatně při (spravedlivé) revoluci mohlo hodit
a což je také vidět na závěrečné formulaci otců zakladatelů: „s pevnou důvěrou v ochra-
nu božské Prozřetelnosti“.
347
Virginské Prohlášení práv z roku ͷͽͽͼ
Zhruba souběžně s přípravou a schvalováním Prohlášení nezávislosti začaly být
v jednotlivých koloniích, resp. nových státech, připravovány a schvalovány nové
státní
ústavy
, které zakotvily a nově komplexně upravily novou organizaci státní moci a také
záruky subjektivních práv.
348
Britský systém flexibilní ústavy, skládající se z neurčitého
souboru zákonů, ústavních zvyklostí a soudních precedentů, Američané odmítali jako
nespolehlivý.
349
To je další převratný prvek v rodícím se právním konceptu lidských
práv. První a zároveň i nejvýznamnější byla v tomto směru Virginie. Konvent této ko-
lonie, vzniklý z původního sněmu kolonie, dne 12. 6. 1776 schválil
Prohlášení práv.
350
To se stalo komplementárním ústavním aktem ve vztahu k nové Ústavě Virginie, která
byla virginským Konventem schválena o pár týdnů později. Virginské Prohlášení práv
je prvním ústavním zákonem, který v poměrně ucelené obsahové podobě zaručuje
katalog individuálních práv všech lidí, představující jádro konceptu lidských práv
v moderním slova smyslu. Dále zakotvuje i záruky některých politických práv občanů
345
V originálním znění:
„appealing to the Supreme Judge of the world“
.
346
V originálním znění:
„with a firm reliance on the protection of divine Providence“
.
347
„Když chtěli Jefferson, Paine a další deisté nebo ateisté ospravedlnit revoluci, považovali za nezbytné
dovolávat se Boží autority. Účastníci kontinentálního kongresu vyhlásili několikadenní půst, aby tak
vyjádřili prosbu za odpuštění a požádali o Boží pomoc, a rovněž několikadenní díkůvzdání jako výraz
vděčnosti za dobrodinní, která jim prokázal Bůh, aby podpořil jejich věc.“ (HUNTINGTON, S. P.:
Kam kráčíš, Ameriko?
, op. cit., s. 90).
348
HOLLÄNDER, P.: op. cit., s. 135.
349
TINDALL, G. B. – SHI, D. E.: op. cit., s. 110-111.
350
V tomto článku vycházím z originálního anglického znění virginského Prohlášení práv, uveřejněného
na internetových stránkách
The Avalon Project Documents in Law, History and Diplomacy, Yale Law School,
Lilian Goldman Law Library:
http://avalon.law.yale.edu/18th_century/virginia.asp(13. 9. 2013).