72 / 124
70
lidských práv dodnes. Nejen v tomto smyslu byla americká revoluce pozoruhodně
úspěšná a dala vzor celému světu po příští staletí.
ͻ. Velká francouzská revoluce
Předpoklady pro krátký život (přirozenoprávního) konceptu lidských práv ve Francii
Položíme-li si úvodní otázku, zda ve francouzské společnosti v předvečer revolu-
ce (1789) byly příznivé podmínky pro trvalé pozitivněprávní zakotvení přirozených
lidských práv, nelze odpovědět jinak než takto: Byly vytvořeny podmínky pro jejich
zakotvení, ale nikoli pro jejich trvalejší udržení. Tuto rozporuplnou situaci lze charak-
terizovat třemi specifickými
faktory
:
Za prvé: Francouzský politický a společensko-ekonomický systém (tj. feudální
„starý
režim“
) byl v porovnání s Anglií v době „slavné revoluce“ v roce 1688, resp. s britskými
koloniemi v Severní Americe v roce 1776, dosti zaostalý.
377
Tato zaostalost se vyznačo-
vala především dvěma hlavními rysy – [1] absolutní monarchií, ve které neexistovala
tradice parlamentarismu
378
(generální stavy se nescházely od roku 1614)
379
ani záruky
práv svobodných poddaných a [2] rigidním feudálním stavovským uspořádáním
380
(král, úřednická, dvorská a „tradiční“ venkovská šlechta, duchovenstvo a pak všichni
ostatní, tj. „třetí stav“, tzn. buržoazie, proletariát a početné venkovské obyvatelstvo).
381
Francie tak byla na začátku revoluce v porovnání s oběma anglosaskými zeměmi na vý-
razně horší startovní pozici.
Za druhé:
„Třetí stav“
, který byl rozhodující hybnou silou revoluce, byl v den pádu
Bastily třídně, zájmově i ideově
různorodý
až roztříštěný. Zámožná buržoazie měla po-
dobné zájmy jako liberální část šlechty a demokratického duchovenstva, ale poně-
kud odlišné představy než střední a nižší buržoazie. Buržoazie jako celek (tvořila asi
1/6 francouzského obyvatelstva)
382
měla odlišné zájmy než městský proletariát (řeme-
slníci, dělníci, chudina).
383
A městské obyvatelstvo jako celek bylo zájmově i ideově
a Sea of Faith: Christianizing the American People (Cambridge: Harvard University Press, 1990), s. 214;
Novak, God’s Country, s. 25-26].
377
DUBY, G. a kol.: op. cit., s. 402-406.
378
„Na rozdíl od Anglie nebyla Francie roku 1789 zemí dlouhých parlamentních tradic.“ (HROCH, M. –
KUBIŠOVÁ, V.: op. cit., s. 78). Zřejmě by bylo přesnější říci, že žádných parlamentních tradic (pozn. P.S.).
379
KINDER, H. – HILGERMANN, W.: op. cit., s. 295. FURET, F.:
Francouzská revoluce. Díl 1.
, op. cit.,
s. 83-84.
380
„Každý člověk v ní (feudální společnosti) existoval pouze jako příslušník určité kategorie, bylo mu vy-
hrazeno určité místo v systému organické solidarity, již zajišťovala rodina, společenství, korporace či
stav. Ty určovala práva platná pro kolektiv i jednotlivce; šlo totiž o privilegia skupiny, která se vztahovala
na všechny její členy. Společnost tedy byla uspořádána stupňovitě, tvořily ji korporace, které své místo
a své oprávnění získaly v důsledku historického vývoje a z rozhodnutí francouzského krále, a jejich hi-
erarchické uspořádání bylo v souladu s přirozeným řádem světa. … Na samém vrcholku této pyramidy
stojí král …“ (FURET, F.:
Francouzská revoluce. Díl 1.
, op. cit., s. 83).
381
HROCH, M. – KUBIŠOVÁ, V.: op. cit., s. 52-55. DUBY, G. a kol.: op. cit., s. 375-378.
382
DUBY, G. a kol.: op. cit., s. 405.
383
HROCH, M. – KUBIŠOVÁ, V.: op. cit., s. 54.