SLP 04 (2013)

67 / 124

65
a také některé organizační principy dělby státní moci. Není tedy obsahově homogenní
a výlučné v tom směru, že by zakotvovalo jen individuální lidská práva.
Hlavním autorem virginského Prohlášení byl George Mason (1725–1792), osvícený
plantážník z Virginie, samouk, bez formálního školního vzdělání.351 V úpravě indi-
viduálních práv bylo pro Masona rozhodujícím ideovým zdrojem „Druhé pojednání
o vládě“ od J. Locka. Prohlášení přebírá jeho koncepci přirozených práv člověka, která
předcházejí stát a která stát toliko zaručuje a chrání. To je vyjádřeno velmi zdařile v čl. 1
formulací: „všichni lidé … mají jistá vrozená práva, kterých nemohou sebe ani své po-
tomstvo vstupem do společnosti a státu zbavit“. Mason byl rovněž inspirován anglic-
kými královskými akty, kterými se zaručují práva svobodných Angličanů a pravomoci
anglického Parlamentu vůči králi, především Magnou chartou z roku 1215, Habbeas
Corpus Act z roku 1679 a anglickou Listinou práv (Bill of Rights) z roku 1689. Zde je
ovšem třeba upozornit na dva momenty. Za prvé, Mason byl inspirován především
legislativní formou a strukturou anglických Listin (tzn. především výčtovou metodou
katalogu jednotlivých práv a záruk). Za druhé, pokud jde o záruky individuálních práv,
z obsahového hlediska byl Mason inspirován z Magny charty a z Habbeas Corpus Act
prakticky jen právem na soudní a procesní ochranu a souvisejícími zárukami osobní
svobody (čl. 8 Prohlášení), z anglické Listiny práv pak zákazem nepřiměřených kaucí
a pokut a mimořádných nebo krutých trestů (čl. 9 Prohlášení) a zárukou svobodných
voleb (čl. 6 Prohlášení). Převážnou část obsahu anglické Listiny práv i Magny charty
totiž nepředstavují ani tak záruky individuálních práv Angličanů vůči státu, ale spíše
záruky práv, přesněji řečeno pravomocí anglického Parlamentu vůči králi.352
Virginské Prohlášení práv sestává z 16 článků. Většina článků upravuje záruky indi-
viduálních práv, která platí pro všechny lidi bez rozdílu. Některé články však upravují
politická práva, týkající se voleb a příslušející jen občanům, ostatní články pak upravují
organizační principy dělby státní moci na zákonodárnou, výkonnou a soudní.
V čl. 1, který je generální klauzulí přirozených práv, se prohlašuje, že „všichni lidé
jsou od přírody stejně svobodní a nezávislí a mají jistá vrozená práva, kterých nemohou
sebe ani své potomstvo vstupem do společnosti a státu zbavit, a sice požívání života
a svobody s možností nabývat a držet majetek a hledat a nalézat štěstí a bezpečí“.353
V čl. 2 se prohlašuje, že veškerá moc je odvozena z lidu a že úředníci jsou služebníky
lidu. V čl. 3 se prohlašuje, že státní moc se ustavuje za účelem zajištění „obecného
blaha a ochrany a bezpečnosti lidí, národa a společnosti“ a že většina společnosti má
„nezpochybnitelné, nezcizitelné nedotknutelné právo státní moc kontrolovat, změnit
nebo odstranit“, „pokud bude shledáno, že je nevhodná nebo že odporuje uvedených
351 American History. From Revolution to Reconstruction: Biographies: George Mason II (4.8.2013: http://
).
352 SVATOŇ, J. in: FILIP, J. a kol.: op. cit., s. 7-8, 13-14. LITSCH, K. a BALÍK, S in: KINCL, J. a kol.:
op. cit., s. 205-206, 322, 323.
353 V originálním znění: „pursuing and obtaining happiness and safety“.