77 / 124
75
Hlavní právněfilozofické
zdroje
deklarace jsou tři, všechny v rámci osvícenské filozo-
fie a také ovšem deismu. Za prvé, katalog přirozených lidských práv vychází primárně
a převážně z Lockova přirozenoprávního konceptu subjektivních práv všech lidí, tj.
lidských práv, která předcházejí stát a která musí stát toliko zaručit, zejména svobody
a vlastnictví (preambule a čl. 2);
415
Rousseauovo „totalitní“ pojetí, podle něhož člověk
vstupem do státu svá přirozená práva pozbývá a zcizuje je zcela státu a „obecné vůli“,
aby je dostal nazpět ve formě zákona, Mirabeau a Siéyès do textu Deklarace nepře-
vzali.
416
Za druhé, tento výchozí přirozenoprávní katalog, resp. koncept, byl nicméně
přeci jen sekundárně a omezeně relativizován Rousseaouvým pojetím, a sice prvkem
(pozitivního) zákona, který je „výrazem obecné vůle“ a kterým se stanoví meze (při-
rozených) lidských práv (čl. 4 a čl. 6, ale také čl. 10 a čl. 11 ). Tento „kompromis“ či
vazba mezi přirozenými subjektivními právy jednotlivce a (pozitivním) zákonem byl
novým, specificky francouzským ústavním prvkem, který v amerických ústavních ak-
tech chyběl.
417
Byl prosazen – namísto původně zamýšlené Deklarace povinností občana
coby ústavního komplementu Deklarace práv
418
– proto, aby zabránil představě neome-
zeného výkonu přirozených práv (najednou osvobozených) jednotlivců a následnému
415
„Stejně jako americká deklarace kladla si i ta francouzská za cíl vytvořit novou společenskou smlouvu
založenou na přirozeném právu, jak to odpovídalo duchu filozofie století, a měla slavnostně zakotvit
nezadatelná práva každého jednotlivého účastníka smlouvy, práva zaručená okamžikem jeho vstupu
do společnosti.“ (FURET, F.:
Francouzská revoluce. Díl 1.
, op. cit., s. 109).
416
„Podle jeho (Siéyèsova) názoru … [l]idská práva jsou nezadatelnými individuálními právy, která stát
musí uznávat. Nejdůležitějším právem je právo na soukromé vlastnictví. … Aby ospravedlnil soukro-
mé vlastnictví, které považovali průkopníci Francouzské revoluce za nedotknutelné, použil Siéyès tezi
o osobním vlastnictví a přivlastňování prostřednictvím o práci (teze o práci), jež byla známa od Locka
a fyziokratů.“ (RÖD, W.: op. cit., s. 534-535).
„Opatrné formulace Deklarace svědčí o tom, že v první fázi francouzské revoluce se neprosadilo rou-
sseauovské pojetí svrchovanosti lidu, ale stanovisko Abbé Siéyèse a dalších stoupenců reprezentativní
demokracie a dělby moci.“ (KLOKOČKA, V.: op. cit., s. 52).
Z právě vyložených důvodů je podle mého názoru nepřesná tato charakteristika ideových zdrojů
Deklarace z pera S. Balíka: „Prohlášení, které mělo prvořadý politický význam, bylo ovlivněno osví-
censkou filozofií, zejména učením J. J. Rousseaua a teoriemi Montesquieuovými.“ (BALÍK, S. in:
KINCL, V. a kol.: op. cit., s. 363).
417
„Největší rozdíl mezi textem francouzské deklarace a americké deklarace … spočívá v propojení při-
rozených práv a práva pozitivního. V americkém precedentu jsou tato práva chápána jako kategorie,
která existovala dříve než společnost … Ve Francii roku 1789 se naopak zdůrazňoval určitý politický
voluntarismus a za největší záruku práv se pokládal zákon vzešlý z vůle svrchovaného národa. … Hlavní
inspirací tvůrců francouzské ústavy se stal legocentrismus, zaměřený od samého počátku na ideu ,všeo-
becné vůle‘ , neboť pouze ona jako svrchovaný vládce, smí určit rozsah a výkon práv; komukoli jinému
se toto právo odmítá.“ (FURET, F.:
Francouzská revoluce. Díl 1.
, op. cit., s. 110).
418
„Mournier se například obával anarchie, kterou by mohl způsobit nepoměr mezi vyhlášenými právy, jež
teoreticky náležela všem lidem, a jejich skutečnou společenskou situací – chudobou a třídní nerovností.
Proto také vznikl požadavek, aby byla vypracována i Deklarace povinností občana, čímž by se současně
s pojmem svobody vyzdvihlo téma povinností.“ (FURET, F.:
Francouzská revoluce. Díl 1.
, op. cit., s. 109).