83 / 124
81
Osud Deklarace v dalším vývoji francouzské revoluce
Po přijetí Deklarace Ústavodárné shromáždění vypracovalo a 3.9.1791 schválilo
první francouzskou ústa-
vu
.
432
Tato ústava, která se stala vzorem pro téměř všechny ústavy evropských států v průběhu 19. století,
433
zavedla v souladu s principy vytyčenými Deklarací konstituční monarchii.
434
Monarchie byla založenou
na svrchovanosti lidu coby jediné moci ustavující (Siéyès) a na oddělení moci zákonodárné a výkonné coby
dvou reprezentativních mocí ustavených (Montesquieu, Siéyès).
435
Hlavou státu i výkonné moci byl dědičný
král s právem suspenzivního veta vůči zákonům. Moc v oblasti zákonodárství, rozpočtu a daní byla svěře-
na jednokomorovému Zákonodárnému shromáždění, které bylo voleno tzv. aktivními občany (majetkový
census).
436
Deklarace představovala úvod nové ústavy.
437
Ačkoli Ludvík XVI. ještě v září na novou ústavu
slavnostně přísahal,
438
ve skutečnosti s ní nesouhlasil a tajně vyjednával o pomoc proti revoluci v zahraničí,
již v červnu se pokusil s rodinou uprchnout do zahraničí.
439
V nově zvoleném Zákonodárném shromáždě-
ní měli (formálně) většinu umírnění
„feuillanti“
a girondisté, kteří byli zastánci nové ústavy a monarchie,
nicméně stále větší (faktický) vliv v něm získávali levicoví jakobíni.
440
Ti se stali mluvčími radikální pařížské
buržoazie a proletariátu (
„sansculoti“
), který požadoval sesazení krále a postupně fakticky ovládl Paříž.
441
Tyto
události vyvrcholily v srpnu 1792 (
„revoluce 10. srpna“
442
) povstáním pařížského lidu.
443
Ten oblehl Národní
shromáždění a donutil ho, aby prohlásilo krále za sesazeného, rozpustilo se a vyhlásilo nové volby do nového
ústavodárného shromáždění, tzv. Národního konventu, a to na základě všeobecného volebního práva bez
432
HROCH, M. – KUBIŠOVÁ, V.: op. cit., s. 81.
433
KINDER, H. – HILGERMANN, W.: op. cit., s. 297.
434
KLOKOČKA, V.: op. cit., s. 53. HROCH, M. – KUBIŠOVÁ, V.: op. cit., s. 81-82.
435
„Ústava 1791 ponechala monarchii, podložila ji však jinou, řekli bychom republikánskou základnou.
Místo krále ,z Boží milosti‘ vytvořila krále ,z milosti Ústavy‘. Tím způsobila ztrátu tradiční monarchické
legitimační základny.“ (KLOKOČKA, V.: op. cit., s. 54). Dále: FURET, F.:
Francouzská revoluce. Díl 1.
,
op. cit., s. 112-113.
436
HROCH, M. – KUBIŠOVÁ, V.: op. cit., s. 81-85.
437
BALÍK, S. in: KINCL, V. a kol.: op. cit., s. 363.
438
FURET, F.:
Francouzská revoluce. Díl 1.
, op. cit., s. 137. KINDER, H. – HILGERMANN, W.: op. cit.,
s. 297.
439
HROCH, M. – KUBIŠOVÁ, V.: op. cit., s. 93-98. DUBY, G. a kol.: op. cit., s. 408.
440
KINDER, H. – HILGERMANN, W.: op. cit., s. 297. HROCH, M. – KUBIŠOVÁ, V.: op. cit., s. 98-
100. FURET, F.:
Francouzská revoluce. Díl 1.
, op. cit., s. 156-158. DUBY, G. a kol.: op. cit., s. 409.
441
„Zákonodárné shromáždění bylo vystaveno ještě většímu tlaku přísedícího lidu než Ústavodárné shro-
máždění, jednalo v neutuchající vřavě a pod tlakem přemrštěných požadavků zaznívajících z novin z řad
spolků. Jakobínský klub, který Robespierre v létě roku 1791 udržel při životě, sdružoval nejvýraznější
vůdce z řad vlastenců a byl hlavním spojovacím článkem celého hnutí. … “ (FURET, F.:
Francouzská
revoluce. Díl 1.
, op. cit., s. 157).
442
BALÍK, S. in: KINCL, V. a kol.: op. cit., s. 363.
443
„Na tomto pozadí (v srpnu 1792 v Zákonodárném shromáždění) znovu zazněl a neustále narůstal po-
žadavek na zřízení republiky, jak jej vyslovily pařížské sekce a podpořili jakobíni. Tento velký pařížský
klub, zaujímající čelné místo v celé síti spolků, se již během léta … přestal odvolávat na Ústavu. V čer-
venci požadoval volby do nového Ústavodárného shromáždění, čili Konventu, a tím i druhou Revoluci.
Robespierre toto hnutí podporoval nejprve ze zákulisí a nakonec ho plně zaštítil … V těchto týdnech
žhnoucího léta 1792 se také zpečetilo spojenectví mezi pařížským lidovým hnutím a tímto velkým měš-
ťanským klubem (jakobínů) …“ (FURET, F.:
Francouzská revoluce. Díl 1.
, op. cit., s. 161).
„V tomto rozhodujícím okamžiku … se fronta revoluční buržoazie v konfrontaci s lidovým hnutím roz-
štěpila. To bylo původně druhořadou silou, nyní však zaujalo první místo v běhu událostí.“ (DUBY, G.
a kol.: op. cit., s. 409).