89 / 124
87
ͼ. Závěry
1.
Koncept lidských práv v původním smyslu
vznikl na konci 18. století ve dvou podob-
ných verzích – americké a francouzské. Obě tyto verze byly výsledkem buržoazních
revolucí, měly formu ústavněprávních aktů a zaručovaly katalogy nezcizitelných
přirozených práv všech lidí bez rozdílu.
Americká verze
byla první a předurčila
formu, obsah i hlavní ideové zdroje tohoto konceptu. Představují ji především
tyto tři ústavněprávní akty – Prohlášení nezávislosti USA z roku 1776, virgin-
ské Prohlášení práv z roku 1776 a Listina práv USA z roku 1789, resp. 1791.
Francouzská verze
vycházela z amerického vzoru a rozpracovala jej do obsahově
i systematicky dokonalejší podoby. Představuje ji Deklarace práv člověka a občana
z roku 1789. Koncept lidských práv v původním smyslu vznikl jako (pojmově)
přirozenoprávní
.
2. Bezprostředním
právně-filozofickým zdrojem
takto chápaného konceptu byla osví-
censká filozofie. Bezprostředními
náboženskými vlivy
(a v jistém smyslu i
zdroji
)
tohoto konceptu byl zčásti deismus a zčásti rozumově pojaté křesťanství s prvky
anglo-amerického protestantismu. Z osvícenské filozofie měla pro tento koncept
primární a rozhodující význam právně-filozofická teorie J. Locka. Sekundární
a doplňující význam pro francouzskou verzi tohoto konceptu měla právně-filozo-
fická teorie J. J. Rousseaua, přesněji řečeno některé její prvky. Každý z uvedených
zdrojů přispěl ke vzniku konceptu lidských práv určitými prvky. Některé prvky to-
hoto konceptu přitom vznikly v důsledku přispění více uvedených zdrojů současně
z různých úhlů a za vzájemného působení a prolínání.
3. Z
právně-filozofické teorie J. Locka
byly pro původní koncept lidských práv stěžejní
tyto prvky:
i) všichni lidé již od dob před zřízením států jsou si rovni a mají jistá (subjektivní)
přirozená práva, která vyplývají z (objektivního) přirozeného práva; zahrnují
právo na život, zdraví (nedotknutelnost), svobodu a vlastnictví [humanismus,
liberalismus, individualismus, rovnost, univerzalismus];
ii) přirozené právo jako součást přirozeného řádu stanovil Bůh, když stvořil svět
(přírodu i člověka); přirozené právo však mohou lidé poznat jedině rozumem
na základě zkušeností, tj. empiricky [spjatost teologického a racionálně-empi-
rického pojetí],
iii) stát není zřízen Bohem, ale lidmi, a to společenskou smlouvou pouze za tím
účelem, aby jim zajišťoval obecné blaho prostřednictvím záruky jejich přiroze-
ných práv; účel státu a obecné blaho se v zásadě kryje se zárukou přirozených
práv člověka [sekulární a liberální stát];
iv) zřízením státu se přirozená práva neruší ani nezcizují, pouze se ve formě pozi-
tivního práva přizpůsobuje jejich obsah v reálných podmínkách lidské společ-
nosti [nezrušitelnost, nezcizitelnost a nadřazenost];