105 / 144
103
ͷ. Úvod
Česká republika byla v nedávné době dvakrát odsouzena Evropským soudem pro
lidská práva (dále jen „Soud“) za porušení článku 3 Evropské úmluvy o ochraně lid-
ských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), a to jak v rovině hmotněprávní,
z důvodu nelidského nebo ponižujícího zacházení se stěžovateli na záchytné stanici
2
či policejní cele,
3
tak v rovině procesní, z důvodu neúčinnosti, případně i nedostatku
nezávislosti vyšetřování daných událostí. Oba případy mají společné to, že trestní ří-
zení na vnitrostátní úrovni bylo ukončeno s tím, že okolnosti případu nenasvědčovaly
tomu, že byl spáchán trestný čin.
Nabízí se tedy otázka, zda skutečnost, že jednání, která jsou dle Soudu nelidským
a ponižujícím zacházením, nebyla orgány činnými v trestním řízení vyhodnocena jako
trestný čin, byť stát má povinnost vyplývající z článku 3 Úmluvy, taková jednání trestně
stíhat, vyplývá toliko z nesprávné praxe orgánů činných v trestním řízení či zda problém
nespočívá i ve hmotněprávní úpravě. Jinými slovy, je možné si klást otázku, zda příčinou
nesprávného postupu vnitrostátních orgánů v těchto věcech nemohla být případně i sku-
tečnost, že může být nesnadné či eventuálně i nemožné všechna jednání, která dosahují
intenzity špatného zacházení ve smyslu článku 3 Úmluvy, podřadit pod některou ze skut-
kových podstat trestných činů zakotvených v českém trestním zákoníku.
Že se nejedná o čistě akademickou debatu, ale reálně existující problém nasvědču-
jící o možném deficitu vnitrostátní právní úpravy a praxe, dokládají nejen dva výše
uvedené rozsudky Soudu, ale i skutečnost, že vládě byly oznámeny další dvě stížnosti,
v nichž je též namítáno špatné zacházení ze strany policistů, na které nebylo ze strany
orgánů činných v trestním řízení adekvátně reagováno,
4
závěry kulatého stolu, který
na dané téma v prosinci 2014 uspořádala veřejná ochránkyně práv,
5
zprávy nevládních
organizací,
6
odborné komentáře
7
či nedávná judikatura Ústavního soudu.
8
V následujícím textu budou stručně shrnuty požadavky, které v otázce kriminali-
zace a účinného stíhání špatného zacházení vyplývají z příslušné judikatury Soudu
(kapitola 2.), a poukázáno na ta místa české trestněprávní úpravy, která by mohla být
z pohledu článku 3 Úmluvy problematická (kapitola 3.).
2
ESLP,
Bureš v. Česká republika,
č. 37679/08, rozsudek ze dne 18. 10. 2012
3
ESLP,
Kummer v. Česká republika,
č. 32133/11, rozsudek ze dne 25. 7. 2013
4
ESLP,
Sládková v. Česká republika,
č. 15741/15 a ESLP,
B. Ü. v. Česká republika,
č. 9264/15
5
Srov. URL
<http://www.ochrance.cz/ochrana-osob-omezenych-na-svobode/aktuality-z-detenci/aktuality-z--detenci-2014/diskuse-o-trestnim-vymezeni-muceni-a-jineho-spatneho-zachazeni/>; [cit. dne 6. 1. 2017]
6
Např. Stínová výroční zpráva Ligy lidských práv ke GIBS (2013), dostupná na URL <http://llp.cz/pu- blikace/stinova-vyrocni-zprava-generalni-inspekce-bezpecnostnich-sboru/>, a Zpráva Ligy lidských práv„Normativní a praktické překážky účinného trestního stíhání špatného zacházení ze strany úředních
osob“ z roku 2016, dostupné na URL
<http://llp.cz/o-nas/nase-projekty/normativni-a-prakticke-prekaz-ky-ucinneho-trestniho-stihani-spatneho-zachazeni-ze-strany-urednich-osob/>; [cit. dne 6. 1. 2017]
7
Např. KOPAL, Jiří. Nezávislé vyšetřování špatného zacházení ze strany policistů z pohledu mezinárod-
ních institucí. In
Právní fórum
, 2005, č. 5, s. 29 a násl.
8
Např. nálezy sp. zn. I. ÚS 1565/14, I. ÚS 860/15, II. ÚS 3626/13 a I. ÚS 1042/15.