SLP 11 (2016)

109 / 144

107
motivech (někdy largo sensu nazýváno jako hate crime 30). Útoky na identitu jednotlivců
s sebou totiž podle Soudu nezbytně nesou následky spočívající v pocitech strachu,
úzkosti a nejistoty.31 Jako nezbytný aspekt účinného vyšetřování špatného zacházení
proto Soud z článku 3 ve spojení s článkem 14 (zákaz diskriminace) Úmluvy v rele-
vantních případech vyvozuje rovněž povinnost zkoumat rasové či jiné diskriminační
motivy a stíhat tyto případy špatného zacházení v celé jejich šíři. Porušení příslušných
pozitivních závazků procesní povahy vyplývajících z článku 3 ve spojení s článkem 14
Úmluvy tak Soud shledal například v souvislosti s vyšetřováním násilné potyčky mezi
soukromými osobami, kdy útočníci na stěžovatele, původem ze Súdánu, zaútočili
údajně z důvodu odlišné barvy pleti,32 nebo v případě násilných napadení motivo-
vaných údajně homofobními důvody,33 ale také v souvislosti s rasově motivovanými
verbálními útoky,34 a to právě z důvodu, že orgány činné v trestním řízení neučinily
přiměřené a rozumně očekávatelné úkony za účelem odhalení případného diskrimi-
načního motivu jednání pachatelů.
͸.ͺ Požadavek na adekvátní právní rámec
Nezbytným předpokladem pro naplnění výše uvedeného pozitivního procesního zá-
vazku je zejména vytvoření a naplňování adekvátního legislativního rámce k předcházení
a postihování špatného zacházení.35 Úmyslné zacházení zakázané článkem 3 Úmluvy
(tedy jak mučení, tak nelidské či ponižující zacházení) vyžaduje zásadně trestní postih.36
Primárním předpokladem stíhání špatného zacházení trestními prostředky je proto po-
stižitelnost předmětného jednání podle trestních předpisů. Jinými slovy, zakázané za-
cházení tak, jak je pojímáno v příslušné judikatuře Soudu, musí být jako trestný čin
definované také vnitrostátním právem. Je-li potom takové zacházení prokázáno, udělený
trest musí být dostatečně odrazující, aby zabránil obdobnému zacházení v budoucnu.37
Přístup Soudu v zásadě nespočívá v poskytnutí konkrétního návodu, jak by měly
státy adekvátně upravit skutkové podstaty trestných činů spočívajících ve špatném za-
cházení. Soud však již v minulosti několikrát shledal, že trestněprávní legislativa žalo-
vaného státu neumožňuje předcházet špatnému zacházení a účinně jej stíhat.
30 Srov. URL >; [cit. dne 6. 1. 2017]
31 ESLP, Identoba a ostatní v. Gruzie, č. 73235/12, rozsudek ze dne 12. 5. 2015, par. 71
32 ESLP, Abdu v. Bulharsko, č. 26827/08, rozsudek ze dne 11. 3. 2014
33 ESLP, M. C. a A. C. v. Rumunsko, č. 12060/12, rozsudek ze dne 12. 4. 2016
34 ESLP, R. B. v. Maďarsko, č. 64602/12, rozsudek ze dne 12. 4. 2016
35 Srov. ESLP, M. C. v. Bulharsko, č. 39272/98, rozsudek ze dne 4. 12. 2003, par. 150 a 152
36 Např. ESLP, Krastanov v. Bulharsko, č. 50222/99, rozsudek ze dne 30. 9. 2004, par. 48. Zde je třeba po-
dotknout, že úmysl, jako ostatně množství jiných pojmů používaných Soudem, je v uvedeném kontextu
třeba chápat odlišně od pojetí tuzemské trestněprávní nauky. Úmyslné (willful, deliberate) jednání, které
podle Soudu vyžaduje trestněprávní postih, totiž ve skutečnosti může odpovídat nedbalostnímu jednání
ve smyslu § 16 trestního zákoníku; srov. například případy Kummer v. Česká republika a Bureš v. Česká
republika (cit. výše).
37 Např. ESLP, Gäfgen v. Německo, cit. výše, par. 123-125