SLP 11 (2016)

112

požadavek účinné ochrany před špatným zacházením zakotvený v článku 3 Úmluvy.

V druhé řadě je třeba mít na paměti, že případy špatného zacházení mnohdy vyžadují

zkoumání komplexních skutkových a právních otázek, pro jejichž řešení nemusí být

správní orgány, na rozdíl od orgánů činných v trestním řízení, náležitě technicky a per-

sonálně vybaveny. Relevantní jistě je i okolnost, že v daných případech (šlo by zejména

o závažná zanedbání či pochybení při poskytování péče v institucích, ať již sociálních,

zdravotních či jiných) by příslušné krajské úřady nemusely nutně k řešení věci přistu-

povat s nezbytným odstupem a objektivitou, když kraje jsou zároveň odpovědné za za-

jištění dostupnosti sociálních služeb na svém území. Je tak otázkou, zda by vyšetřování

případného špatného zacházení dostálo obecnému požadavku na nezávislost (viz výše

kapitola 2.3). Konečně, zákon o sociálních službách i zákon o zdravotních službách

obsahují správní delikty mířící jen na jednotlivá dílčí protiprávní jednání, avšak žád-

nou skutkovou podstatu, která by umožňovala postihnout případné špatné zacházení

v celé jeho šíři, neobsahují.

I zde je tedy, přes zásadu subsidiarity trestní represe, namístě zakotvit trestní od-

povědnost, a to včetně trestní odpovědnosti právnických osob. Je tomu tak zejména

s ohledem na závažnost a společenskou škodlivost jakékoli formy špatného zacházení

ve smyslu článku 3 Úmluvy (stále je třeba mít na paměti, že hovoříme nikoli o „běž-

ných“ pochybeních, ale o špatném zacházení, kterým se jednání stává, jen překročí-li

určitý práh závažnosti – viz kapitola 2.2) a též zmíněné praktické překážky účinného

správního trestání.

͹. Možné nedostatky české právní úpravy z pohledu povinnosti trestního

postihu špatného zacházení ve smyslu článku ͹ Úmluvy

Mezinárodní zákaz mučení a jiného špatného zacházení vtělený mj. do článku 3

Úmluvy je v hmotněprávní rovině reflektován především skutkovou podstatou § 149

trestního zákoníku (dále jen „TZ“).

Toto ustanovení reaguje především na závazek

vyplývající pro Českou republiku z Úmluvy OSN proti mučení a jinému krutému,

nelidskému či ponižujícímu zacházení či trestání (dále jen „CAT“); chrání také stejný

zájem, terminologií trestního práva

objekt

, jako mezinárodní zákaz špatného zacháze-

ní, tj.

nedotknutelnost osoby z hlediska jejího zdraví a života

a její

lidskou důstojnost

Analýze slučitelnosti resp. dostatečnosti ve světle závazků vyplývajících z článku 3

Úmluvy proto nejprve podrobíme toto ustanovení. Následně prodiskutujeme rovněž

další relevantní ustanovení TZ, které mohou částečně také pokrývat některá jednání

spočívající ve špatném zacházení, ačkoliv chrání primárně jiný

objekt

(jiné zájmy), což

se také může v různých ohledech odrážet i v jejich neadekvátnosti: o využití těchto

ustanovení je proto uvažováno pouze v subsidiární rovině.

Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník

Srov. ESLP,

Bouyid v. Belgie

, cit. výše, par. 87, 100-102 a 112; a ŠÁMAL, Pavel. a kol.

Trestní zákoník.

Komentář

. 2. vydání, Praha: C.H. Beck, 2012, s. 1587