SLP 11 (2016)

113

͹.ͷ Trestný čin mučení a jiného nelidského a krutého zacházení (§ ͷͺͿTZ)

Trestný čin mučení a jiného nelidského a krutého zacházení

podle § 149 TZ

je spáchán, dopustí-li se takového jednání jednotlivec úmyslně, v souvislosti s výko-

nem pravomoci orgánu státní správy, územní samosprávy, soudu nebo jiného orgánu

veřejné moci a působí jinému tělesné nebo duševní utrpení. V základní skutkové pod-

statě hrozí pachateli daného trestného činu trest odnětí svobody v délce až pěti let.

Kvalifikované skutkové podstaty potom pokrývají jednání, kterého se dopustí úřední

osoba, spáchané na svědkovi, znalci nebo tlumočníkovi v souvislosti s výkonem je-

jich povinnosti, z rasových pohnutek či pro příslušnost k etnické skupině, národnost,

politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že je skutečně nebo domněle bez vyznání,

spáchá-li takový čin pachatel nejméně se dvěma osobami nebo spáchá-li takový čin

opětovně. Za uvedená jednání hrozí pachateli trest odnětí svobody na dvě až osm let.

Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin na tě-

hotné ženě, na dítěti mladším patnácti let, spáchá-li čin zvlášť surovým nebo trýznivým

způsobem nebo způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví. Odnětím svobody

na osm až osmnáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li daným činem smrt.

Jak bylo uvedeno výše, objekt trestného činu podle § 149 TZ reflektuje primární zá-

jem chráněný mezinárodním zákazem mučení. I přes poněkud nesystematické zařazení

daného trestného činu do kategorie trestných činů proti životu a zdraví (díl 3, hlava

I zvláštní části TZ) je totiž hlavním

objektem

jednání, na které příslušná skutková

podstata míří, nejen

nedotknutelnost osoby z hlediska jejího zdraví a života

, ale i samot-

ná její

lidská důstojnost

(srov.,

a contrario,

trestné činy proti zdraví podle § 145–148

TZ; viz kapitola 3.2.).

Vedle tohoto objektu navíc, dle Komentáře k TZ kolektivu

Prof. Šámala, přistupuje „do hry“ rovněž zájem státu na tom, aby při výkonu pravomo-

ci orgánů státní správy, orgánů územní samosprávy, soudů nebo jiných orgánů veřejné

moci byl respektován právní řád, zejména základní lidská práva a svobody.

Tento

zájem nicméně odráží poněkud problematicky úzké vymezení pachatele příslušného

jednání, jakožto

a priori

pouze

vykonavatele veřejné moci (viz níže).

Současné znění § 149 TZ dále vzbuzuje určité další pochybnosti co do jeho reflexe růz-

ných aspektů špatného zacházení a tedy pokrytí co největší škály situací, kdy ke špat-

nému zacházení ve smyslu článku 3 Úmluvy může docházet.

Vyvstává otázka, zda by s ohledem na sledovaný chráněný zájem nebylo logičtější a vhodnější zařazení

příslušného trestného činu do dílu 1, hlava IX zvláštní části TZ, tj. mezi zločiny proti lidskosti. Toto

zařazení podporuje i skutečnost, že podle mezinárodního práva [srov. např. čl. 7 odst. 1 písm. f) a odst. 2

písm. e) Římského statutu, kterým byl zřízen Mezinárodní trestní soud (vyhlášen pod č. 84/2009 Sb. m. s.)]

je mučení jedním ze zločinů proti lidskosti. V trestním zákoně (č. 140/1961 Sb.) byl trestný čin proti

mučení zákonodárcem v době jeho zakotvení (1994) zařazen mezi trestné činy proti lidskosti.

ŠÁMAL, Pavel. a kol. Trestní zákoník. Komentář, op. cit. poznámka pod čarou 63