SLP 11 (2016)

114

͹.ͷ.ͷ Rozlišení jednotlivých forem špatného zacházení

Předně je na místě připomenout, že Česká republika navzdory kritice Výboru OSN

proti mučení dodnes nepřevzala definici obsaženou v článku 1 CAT.

Z pohledu prak-

tického použití této skutkové podstaty je však podle našeho názoru podstatnější, že

příslušná vnitrostátní právní úprava zcela opomíjí pojem

ponižujícího zacházení

obsa-

žený v článku 16 CAT a článku 3 Úmluvy. Ačkoli závazky z CAT nejsou předmětem

předkládané analýzy, je namístě zdůraznit, že podle posledně uvedeného ustanovení

ve spojení s články 12 a 13 CAT je stát povinen urychleně a nezávisle vyšetřit tvrzení

jak o mučení, tak o krutém, nelidském a ponižujícím zacházení, které není mučením

podle článku 1 CAT. Z článku 3 Úmluvy pak jednoznačně vyplývá, že i tu nejméně zá-

važnou – přesto nepřípustnou – formu špatného zacházení, tedy

ponižující zacházení,

je stát v případě úmyslného jednání a některých forem nedbalostního jednání povinen

trestně stíhat. Jinými slovy, současné znění § 149 TZ mj. pomíjí, že vedle mučení, ne-

lidského a krutého zacházení vyplývá z Úmluvy také zákaz ponižujícího zacházení. Při

použití tohoto ustanovení na případy ponižujícího zacházení proto mohou vyvstávat

otázky z pohledu článku 7 Úmluvy zakotvujícího zásadu

nullum crimen sine lege.

Neméně závažná je i skutečnost, že § 149 TZ jednotlivé formy špatného zacháze-

ní směšuje a nereflektuje autonomní povahu jednotlivých forem špatného zacházení

podle míry jejich závažnosti či nutnosti, aby jejich atributem byl úmysl pachatele či

vynucení doznání.

Jak bude uvedeno níže, absence rozlišení různých forem špatného

zacházení podle závažnosti se odráží např. i v neadekvátnosti výše trestních sazeb v pří-

padě méně závažných forem špatného zacházení, jakým je například právě ponižující

zacházení. V konečném důsledku pak může vysvětlovat nepoužívání příslušné skut-

kové podstaty v daných případech v praxi ze strany orgánů činných v trestním řízení,

Srov. bod 7 Závěrečných doporučení výboru (CAT/C/CZE/CO/4-5) přijatých v rámci zasedání usku-

tečněného ve dnech 7. května až 1. června 2013 (srov. URL

<http://www.vlada.cz/assets/ppov/rlp/doku-

menty/zpravy-plneni-mezin-umluv/Tx.pdf>; [cit. dne 6. 1. 2017]. Obdobně Výbor OSN proti mučení

v minulosti kritizoval mezeru v bulharském trestním právu. Ta byla později předmětem

zkoumání Soudu

ve věci

Myumyun v. Bulharsko

(cit. výše), který odkázal mj. právě na zmíněná zjištění Výboru OSN proti

mučení (tamtéž, § 48) a dospěl k závěru, že trestněprávní rámec nezbytný pro účinný postih mučení byl

nedostatečný a v rozporu s článkem 3 Úmluvy; viz kapitola 2.4.

Komentář k TZ kolektivu Prof. Šámala nicméně podřazuje pojem ponižující zacházení pod pojem jiné

nelidské a kruté zacházení, kterým je podle něj třeba rozumět mj. „různé formy hrubého nebo ponižu-

jícího zacházení, které nelze přímo zahrnout pod mučení, zejména z hlediska jednorázové intenzity, ale

vystupňované např. délkou trvání, zdravotním či jiným postižením poškozené osob“; op. cit. poznámka

pod čarou 63, s. 1588

Tuto skutečnost potvrzuje i Komentář k TZ kolektivu Prof. Šámala, podle kterého jak mučení, tak jiné

nelidské a kruté zacházení ve smyslu § 149 TZ „z hlediska své povahy vždy působí na tělesnou či psy-

chickou složku postiženého člověka, neboť je vykonáváno se záměrem získat od něho nebo od třetí osoby

informace nebo přiznání, potrestat jej za jednání, jehož se dopustil on nebo třetí osoba nebo z něhož jsou

podezřelí, anebo je vykonáváno s cílem zastrašit nebo přinutit ho k určitému jednání“; op. cit. poznámka

pod čarou 63, s. 1589. K odlišení mučení od jiných forem špatného zacházení srov. např. ESLP

Cestaro

v. Itálie

, cit. výše, par. 171-176