112 / 144
110
zásah do duševní integrity či důstojnosti oběti
51
či případný diskriminační motiv jed-
nání.
52
S výše uvedeným souvisí i skutečnost, že mnohdy může být špatným zacházením
ve smyslu článku 3 Úmluvy až soubor dílčích jednání či opomenutí, které vykonaly
různé osoby. V těchto případech je nicméně stát povinen vyšetřit, zda za situaci, kte-
rá ve svém souhrnu dosáhne intenzity špatného zacházení, nenese odpovědnost, byť
nedbalostní, určitá osoba, např. ta, která za účelem zamezení špatnému zacházení ne-
přijala adekvátní opatření, ač k tomu byla z důvodu svého postavení povinna.
53
Trestní
právo tak musí umožňovat postihovat
situaci jako celek, byť její jednotlivé složky
nedosahují samy o sobě intenzity špatného zacházení
.
Základním pravidlem je, že článek 3 Úmluvy vyžaduje trestní postih toliko úmy-
slného jednání, přičemž u nedbalostního jednání postačí v zásadě občanskoprávní
ochrana.
54
Úmysl ve vztahu ke špatnému zacházení ve smyslu článku 3 Úmluvy se nic-
méně odlišuje od zavinění ve formě úmyslu ve smyslu českého trestního zákoníku (viz
níže). Z judikatury Soudu totiž vyplývá, že trestní právo musí postihovat i ty případy
špatného zacházení, kdy se úmysl pachatele vztahuje toliko k jednání samotnému, za-
tímco jeho následek je pokryt jen nedbalostním zaviněním.
55
Vnitrostátní právo tudíž
musí zakotvit
trestnost i některých forem nedbalostního špatného zacházení
. Soud
k tomuto závěru dospěl v kontextu potenciálně nebezpečných činností, kdy konstato-
val, že jde-li o nedbalostní jednání (opomenutí) odpovědné osoby, které je závažnější
než prostý omyl v úsudku či neopatrnost, kdy si je daná osoba vědoma možných dů-
sledků a přesto nepřijme potřebná opatření, ke kterým je oprávněna a která by hrozící
nebezpečí odvrátila, Úmluva vyžaduje, aby daná událost byla trestněprávně vyšetřena
a odpovědné osoby byly adekvátně potrestány. Soud tuto povinnost trestního postihu
nedbalostního jednání dovodil jak u průmyslových činností,
56
tak u zanedbání ochra-
ny před důsledky předvídatelných přírodních katastrof.
57
Obdobně pak tento princip
Soud uplatnil na situace v zařízení sociálních služeb, kde špatné zacházení vyplýva-
jící ze špatných podmínek panujících v zařízení (nedostatek potravy, léků, vytápění
51
Tamtéž, par. 74
52
ESLP,
M. C. a A. C. v. Rumunsko
, č. 12060/12, rozsudek ze dne 12. 4. 2016, par. 124
53
Např. ESLP,
Nencheva a ostatní v. Bulharsko,
č. 48609/06, rozsudek ze dne 18. 6. 2013, par. 125-126
54
Např. ESLP,
V. C. v. Slovensko,
č. 18968/07, rozsudek ze dne 8. 11. 2011, par. 126
55
Např. ESLP,
Bureš v. Česká republika,
č. 37679/08, rozsudek ze dne 18. 10. 2012, par. 80 a 132, v němž
Soud případ, kdy lékař rozhodl o použití omezovacího prostředku (připoutání k lůžku), aniž by byly zkou-
šeny alternativní způsoby řešení situace a dotyčná osoba byla v zásadě toliko neklidná, označil za úmyslné
jednání, které stát musí účinně vyšetřit, byť lékař nijak nezamýšlel danou osobu ponížit či jí jinak ublížit.
Je však třeba zmínit, že v případech, kdy úmyslné jednání pachatele (ve smyslu úmyslu vztahujícího se
toliko k jednání samotnému a nikoli již k následku), které má za následek ponižující zacházení ve smyslu
článku 3 Úmluvy, neobsahuje prvek použití fyzické síly vůči oběti, Soud nevyžaduje bezvýjimečně trestní
postih takového jednání (ESLP,
Miroslaw Garlicki v. Polsko,
č. 36921/07, rozsudek ze dne 14. 6. 2011,
par. 77;
a contrario,
ESLP,
Amarandei a ostatní v. Rumunsko,
č. 1443/10, rozsudek ze dne 26. 4. 2016).
56
Např. ESLP,
Öneryildiz v. Turecko
, č. 48939/99, rozsudek velkého senátu ze dne 30. 11. 2004, par. 93-94
57
Např. ESLP,
Budayeva a ostatní v. Rusko,
č. 15339/02, rozsudek ze dne 20. 3. 2008, par. 140-145