35 / 144
33
podpory a ochrany lidských práv.
6
Pro své nezávislé postavení se monitorujícím orgánem
stal veřejný ochránce práv. Povinnost provádět systematické a preventivní návštěvy míst,
kde se nacházejí nebo mohou nacházet osoby omezené na svobodě veřejnou mocí nebo
v důsledku závislosti na poskytované péči je veřejnému ochránci práv uložena zákonem.
7
Zákonodárce se při formulaci textu zákona, kterým se ustavuje činnost veřejného
ochránce práv jako národního preventivního mechanismu, neinspiroval českých překla-
dem Opčního protokolu, kterým užívá pojem „návštěvy zařízení“,
8
ale použil mnohem
přiléhavější a smysluplnější spojení
„návštěvy míst“.
To umožnuje ochránci, dle mého
názoru zcela v souladu se smyslem a účelem Opčního protokolu, preventivně působit
nejen v institucích, ale rovněž mimo ně (při eskortách, v mobilních celách apod.)
V mezinárodní komparaci je Česká republika výjimečná nikoliv tím, že funkci ná-
rodního preventivního mechanismu zastává ombudsman,
9
ale šíře jeho působnosti.
Veřejný ochránce práv totiž nenavštěvuje pouze místa, v nichž je omezena osobní svo-
boda veřejnou mocí (např. věznice, policejní cely, zařízení pro zajištění cizinců), ale
také místa, kde se nacházejí nebo mohou nacházet osoby omezené na svobodě v dů-
sledku závislosti na poskytované péči, zejména zařízení sociálních služeb, zdravotnická
zařízení a zařízení sociálně-právní ochrany dětí.
10
I zde pobývají lidí, vůči nimž se může
systém či jednotlivci dopouštět špatného zacházení, byť třeba v latentní formě.
Systematické návštěvy nenahrazují kontrolu podle jiných právních předpisů. Tvoří
nadstavbový mechanismus ochrany práv osob omezených na svobodě. Jsou zaměřeny
na dodržování základních lidských práv a svobod, nejen na dodržování zákonných
nároků. Jejich charakter je preventivní (monitoring), s cílem působit do budoucna,
a pokud možno i vůči nenavštíveným zařízením.
Ochránce je povolán k prevenci mučení, krutého, nelidského, ponižujícího zacháze-
ní nebo trestáním a jiného špatného zacházení.
11
V českých podmínkách působí ochrán-
ce spíše k ochraně osob před špatným zacházením, nežli mučením, které je spojováno
s nejhrůznější úmyslné formy zacházení s člověkem.
12
Výjimkou bylo konstatování
ponižujícího zacházení se zajištěnými cizinci v jedné z částí Zařízení pro zajištění ci-
6
Čl. 18 odst. 4 Opčního protokolu
7
§ 1 odst. 3 a 4 zákona o veřejném ochránci práv
8
Např. čl. 1, 4 a čl. 19 písm. a) Opčního protokolu
9
Stejně tak je tomu např. ve Slovinsku či ve Španělsku. Naopak ve Francii je národní preventivní mecha-
nismus zcela samostatný orgán
10
Srov. ustanovení § 1 odst. 4 zákona o veřejném ochránci práv
11
§ 1 odst. 3 zákona o veřejném ochránci práv. Více k pojmu špatné zacházení, který Úmluva proti mučení
ani Opční protokol neužívá viz Veřejný ochránce práv.
Co je to špatné zacházení?
. Brno: Kancelář veřejné-
ho ochránce práv [cit. 15. 11. 2016]
12
Viz WAGNEROVÁ, Eliška et al.
Listina základních práv a svobod: komentář
. Praha: Wolters Kluwer
Česká republika, 2012, s. 204, kde přiléhavé definice pojmů mučení, kruté, nelidské a ponižující zachá-
zení nabízí Tomáš Langášek.