SLP 10 (2016)

působící v třetích zemích, dopravci přepravující občany třetích zemí do prostoru EU

a zejména také orgány třetích zemí, které na základě mezinárodních smluv převzaly

konkrétní povinnosti.

Tento trend však nečiní fyzické střežení vnějších hranic bezpředmětným. Již prv-

ní odstavec preambule nařízení 2007/2004

zdůrazňuje nutnost jednotné a vysoké

úrovně kontroly a ostrahy hranic. Čtvrtý odstavec preambule nařízení 2007/2004 dále

potvrzuje, že za tuto kontrolu a ostrahu odpovídají členské státy. V tomto ohledu

bylo zřízení FRONTEXu koncipováno jako společný nástroj na koordinaci činnos-

tí členských států při provádění kontrolních opatření. Dalším cílem FRONTEXu je

poskytování pomoci členským státům při provádění tzv. „operativních stránek řízení

vnějších hranic“, a to včetně navracení občanů třetích zemí nelegálně pobývajících

v členských státech.

Vzhledem k tomu, že FRONTEX byl vytvořen za účelem zpevnění hranic, působí

jako kuriozita odst. 28 preambule nařízení, podle něhož existuje mezi Španělskem

a Velkou Británií spor o vymezení hranic Gibraltaru. Nařízení, které vychází z principu

maximální ostrahy hranic, bere tedy na vědomí, že mezi samotnými členskými státy

EU nejsou hranice oboustranně jednotně vyměřeny.

Rada opírala nařízení 2007/2004 o čl. 62 odst. 2 Smlouvy o založení Evropského

společenství. Toto ustanovení bylo předchůdcem nynějšího čl. 77 odst. 2 SFEU a zmoc-

ňovalo Radu k přijímání pravidel a postupů týkajících se provádění kontrol osob na vněj-

ších hranicích. Před vstupem Lisabonské smlouvy v platnost byla role Evropského par-

lamentu omezena na odevzdání stanoviska (postup konzultace). Další oporu našla Rada

v čl. 66 SES (nyní čl. 74 SFEU), podle něhož měla Rada přijmout opatření k zajištění

spolupráce mezi složkami příslušných orgánů členských států v oblasti migrační, azylové

a vízové politiky.

Z hlediska celkové koncepce nařízení 2007/2004 nemůže být spor-

né, že FRONTEX je nástrojem společné migrační politiky EU.

͸. Vznik FRONTEXu a jeho aktuální význam

Na začátku cesty vedoucí ke společné koncepci ostrahy vnějších hranic stojí schen-

genský systém. V návaznosti na Schengenskou dohodu z roku 1985 a Schengenskou

prováděcí úmluvu z roku 1990 vznikl model odstranění kontrol na vnitřních hranic,

vytvoření společného vízového systému a posílení vnějších hranic, který zahrnoval také

úpravu jednotných standardů při provádění kontrol na vnějších hranicích. Konkrétně

to byl čl. 6 Schengenské prováděcí úmluvy, který jako cíl stanovil jednotné zásady kon-

trol osob. Tyto kontroly měly zahrnout nejen prověření cestovních dokladů, ale také

Nařízení Rady 2007/2004/ES ze dne 26. října 2004 o zřízení Evropské agentury pro řízení operativní

spolupráce na vnějších hranicích členských států EU.

Srov. pátý odstavec preambule nařízení 2007/2004.

Lze dodat, že právní základ nařízení 2007/2004 byl napadnut žalobou na neplatnost ze strany Velké

Británie, která se na hlasování nepodílela. Soudní dvůr EU ve věci C-77/05 však potvrdil, že nařízení je

součástí schengenského acquis, a proto bylo vyloučení Velké Británie oprávněné.