82 / 220
80
3. Teritoriální princip ochrany a hospodárnost kolektivní správy autorských
práv ke globálnímu repertoáru děl z pohledu soutěžního práva
Závažnost uvedeného sporu spočívá v posouzení a rozhodnutí otázky opodstatněnos-
ti překonání tradiční teritoriality kolektivní správy autorských práv, zaručené ustáleným
a osvědčeným režimem recipročních smluv o vzájemném zastupování repertoárů jednotli-
vých evropských kolektivních správců s jejich kvazi-monopolním působením na územích
jednotlivých členských států EU. Globální propojení kolektivních správců doposud ce-
losvětově fungující sítí bilaterálních smluv o vzájemném zastupování ve výkonu uživatel-
ských oprávnění k jednotlivým, takto smluvně agregovaným katalogům hudebních děl,
umožňuje nositelům práv inkasovat autorské odměny za užití jejich děl kdekoli v zahraničí,
a licenčním nabyvatelům v jednotlivých státech zaručuje možnost získat oprávnění k legál-
nímu užití globálního repertoáru z jednoho místa od jednoho subjektu (tzv.
one-stop-shop
).
Není nikterak výjimečné, že autorskoprávně relevantní užití chráněného hudebního díla
ukládá uživateli povinnost vypořádat práva s jejich mimoevropskými nositeli, především
s angloamerickými osobami nakladatelů. Požadavek Komise poskytovat centrální licen-
ci pro globální repertoár na území vnitřního trhu EU opuštěním teritoriálního nastavení
recipročního smluvního zastoupení repertoárů, by bez souhlasu mimoevropských zahra-
ničních kolektivních správců se zařazením jejich hudebních katalogů do požadované pane-
vropské licence nebyl možný. Z uvedené perspektivy lze proto nároky jednostranně kladené
Komisí na evropské kolektivní správce odmítnout jako disproporční a neadekvátní.
148
Teritorialita kolektivní správy autorských a souvisejících práv je reflexí na územní
specifika mezinárodního systému autorskoprávní ochrany děl zohledňujícího ochranu
a uplatňování těchto práv k celému repertoárovému portfoliu, včetně autorských titulů
představujících menšinový preferenční potenciál i náročného publika, no nepochybně
tvořících kulturní a umělecké bohatství jednotlivých evropských zemí. V této rovině
má stávající systém kolektivní správy, determinovaný národními hranicemi jednotli-
vých členských států EU své opodstatnění a je plně v souladu se zachováním kulturní
diverzity v Evropě, politicky deklarované Komisí v rámci Evropské kulturní agendy
a normativně ukotvené i ve Smlouvě o fungování EU (dále jen „SFEU“).
149
148
Praktickým příkladem může být odvysílání písně „My Way“, známé z interpretace Franka Sinatry, čes-
kým rozhlasovým vysílatelem. Tento uživatel by k oprávněnému vysílání uvedené skladby bez možnosti
nabytí jediné hromadné licence od kolektivního správce OSA potřeboval licenční souhlas od francouz-
ského kolektivního správce SACEM, zastupujícího autora hudby Clauda Françoise, dále i od švýcarské-
ho kolektivního správce SUISA, licencujícího práva k užití děl Jacquesa Revauxa, spoluautora hudby
k vysílanému hudebnímu titulu. Zároveň by český rozhlasový vysílatel musel žádat o licenci i americ-
ké kolektivní správce BMI a ASCAP, zastupujících v prvním případě autora textu písně Paula Anku
a v druhém nakladatele anglické verze užitého hudebního díla, Chrysalis Music. Reciproční smlouva,
uzavřená mezi OSA a uvedenými kolektivními správci dovoluje rozhlasovému vysílateli po uzavření
jediné hromadné licenční smlouvy s českým kolektivním správcem oprávněně užívat ve svém vysílání
i zahraniční hudební obsah z jeho chráněného repertoáru.
149
The European Agenda for Culture – progress towards shared goals, COM (2010)390;
http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=SEC:2010:0904:FIN:EN:PDF; srovnej i čl. 167 SFEU.