Table of Contents Table of Contents
Previous Page  41 / 124 Next Page
Information
Show Menu
Previous Page 41 / 124 Next Page
Page Background

39

rozumem, který určuje obecné přirozenoprávní a morální principy, a lidskými pocity,

které sledují obecné blaho v konkrétních podmínkách lidské společnosti. Voltaire se

hlouběji nezabýval otázkou

míry

, do jaké mohou lidské pocity ve jménu obecného

blaha omezit morální či přirozenoprávní principy.

V názorech na

Boha

a

náboženství (křesťanství)

si Voltaire ve svých dílech dosti pro-

tiřečil.

180

Obecně lze říci, že Voltaire byl „klasickým“ osvícenským deistou. Na jedné

straně ostře napadal nejen katolickou církev,

181

ale i celé pozitivní křesťanství jako pro-

dukt lidské nevědomosti a zkaženosti. Zpochybnil přitom i věroučné základy křes-

ťanství v Novém Zákoně.

182

Na druhé straně si ale dobře uvědomoval nezbytnost víry

v Boha a náboženství pro zachování základních morálních pravidel a řádu ve společ-

nosti.

183

Z těchto praktických důvodů stál v rámci deismu – přes svůj útočný antikle-

rikalismus – na jeho umírněnějším křídle. Proto na jedné straně odmítal křesťanský

fanatismus, pověry a zázraky,

184

ale na druhé straně odmítal ateismus.

185

Proti jednotli-

vým křesťanským konfesím, jejichž odlišná pojetí víry pokládal za důkaz nesprávnosti

180

„Určit, jaký opravdu byl Voltairův názor ve věci kréda, je ve skutečnosti výjimečně obtížné. Neustále

a beze slůvka omluvy si protiřečil.“ (JOHNSON, P.:

Dějiny křesťanství

, op. cit., s. 328).

181

Slavný je jeho výrok na adresu katolické církve: „Zničte tu nestoudnici!“

„Voltaire … vyhlásil církvi boj na život a na smrt (

écrasez l‘ infâme)

. Toto popuzování mělo krvavou

dohru ve Francouzské revoluci.“ (FRANZEN, A.: op. cit., s. 242).

182

I. Tretera píše o Voltairových názorech: „Voltaire nejvíce proslul jako odpůrce křesťanství, jako ostrý

kritik katolické církve a jejího náboženství. … Voltaire provádí kritiku bible. Velmi ostrými slovy v ní

napadá některé rozpory, pověru a absurditu zázraků. … Ježíše Krista pokládá za

,obyčejného člověka‘

bez jakýchkoli sakrálních, nadpřirozených rysů. Původ oficiálního náboženství shledává v nevědomosti

na straně jedné a v zištných motivech na straně druhé. … Toto náboženství vzniklo, když se první hlu-

pák sešel s prvním podvodníkem.

,Opírá se o spleť těch nejbanálnějších klamů vymyšlených tou nejpodlejší

sebrankou.‘

…Theologii považoval za pavědu, jež má být odstraněna stejně jako magie či věštecká hůlka:

,Theologie nikdy nesloužila ničemu jinému nežli k převracení mozků a někdy i států. Ona jedině dělá atheis-

ty.‘

“ (TRETERA, I.: op. cit., s. 342-343, s odkazem na: VOLTAIRE, F.-M.:

Myslitel a bojovník. I. Výbor

z díla.

Př. J. B. Kozák a V. T. Miškovská. SNPL, 1957, s. 512).

183

P. Johnson cituje Voltaira: „Nevěřit ve vůbec žádného boha … by bylo strašlivou chybou; chybou, jež je

s dobrou vládou neslučitelná.“, přičemž dále sám píše: „Voltaire si – stručně řečeno – dával vždy pozor,

aby zdůrazňoval společenskou potřebu existence božství a aby se tak vyhnul pádu do osvícenské pasti.

Byl také příliš dobrým historikem, než aby se domníval, že je pravděpodobné, že samotný rozum se uká-

že pro lidstvo být spolehlivým vodítkem“ (JOHNSON, P.:

Dějiny křesťanství

, op. cit., s. 329, s obecným

odkazem na VOLTAIRE, F.-M.:

Esej o mravech a duchu národů

).

184

RÖD, W.: op. cit., s. 227.

185

„V této souvislosti zaměstnává Voltaira opakovaně otázka, zda může existovat společnost atheistů. Kdyby

byla taková společnost složená z filozofů, kteří dbají zákonů z důvodu rozumového nahlédnutí, pak by

musela být považována za možnou; v každém jiném případě je k účinnému dodržování řádu potřeba víry

v trestajícího Boha. I kdyby existovaly národy bez víry v Boha, nedisponovaly by žádným společenským

řádem v užším slova smyslu, a tvořily by svazek barbarských lidojedů.“ (RÖD, W.: op. cit., s. 229, s od-

kazem na: VOLTAIRE, F.-M.:

Œuvres complètes de Voltaire, Nouv. Édit., conforme pour le texte à l’édition

de Beuchot

, op. cit., XVII, 456).

I. Tretera cituje Voltaira:

„Chci, aby můj správce, můj krejčí, lokaj a má žena sama věřili v Boha; myslím si,

že budu méně okrádán a méně podváděn.“

(TRETERA, I.: op. cit., s. 343, bez odkazu na konkrétní zdroj

citace).