45 / 124
43
dině tím, že všichni lidé uzavřou novou, opravdovou
„společenskou smlouvu“
.
211
Obsah
(účinky) této smlouvy charakterizuje zhruba
pět znaků
:
Za prvé: Lidé ruší přirozený stav a nastolují stav občanský tím, že zřizují stát ve for-
mě republiky, jejímiž jsou všichni členy jako občané.
212
Za druhé: Všichni lidé se zcela
a bezpodmínečně vzdávají všech svých dosavadních práv, tzn. nejen svých (dvou) při-
rozených práv, tj. své
„přirozené svobody“
a
„přirozené rovnosti“
, ale i svého vlastnictví,
a zcizují je zcela a bezpodmínečně ve prospěch státu. Zrušením přirozeného stavu se
tedy ruší i přirozená práva lidí; ta proto nejsou „nezcizitelná“.
213
Za třetí, lidé, kteří
jsou od přirozenosti dobří, se vstupem do státu zušlechťují, v procesu (správné) výcho-
vy a vzdělávání zdokonalují svůj rozum i city, zbavují se svých individuálních (egoi-
stických) zájmů a poznávají svůj společný zájem –
„obecné blaho“
, které je objektivní
hodnotou. Díky tomu se jejich jednotlivé vůle sjednocují ve stejnorodou, vyšší super/
kvalitu v podobě „obecné vůle“ (
„volonté générale“
).
214
Ta je pak vlastní státu, neboť
je jeho vůlí a zároveň vůlí (jednotného) lidu. Obecná vůle je jediným a objektivně
správným průměrem (nikoli součtem) vůle všech lidí (
„volonté de tous“
).
215
Je pojmově
správná (neomylná), neboť je vedena jediným a racionálně poznatelným „obecným
blahem“, k jehož zajištění zároveň směřuje.
216
Rousseau odmítá pluralitní politický
211
ROUSSEAU, J.-J.:
O společenské smlouvě
, op. cit., s. 23-26 (Kapitola VI. O společenské smlouvě).
212
ROUSSEAU, J.-J.:
O společenské smlouvě
, op. cit., s. 25-26.
213
„Tyto články (společenské smlouvy)… se všechny redukují na jediný: to je úplné zcizení každého člena
společnosti se všemi jeho právy celému společenství … zcizení se děje bez výhrad… společenská smlouva
dává státnímu tělesu naprostou moc nad jeho členy; a právě tato moc, řízená obecnou vůlí, se jmenuje
… svrchovanou mocí.“ (ROUSSEAU, J.-J.:
O společenské smlouvě
, op. cit., s. 24, 39).
B. Komárková píše: „Také jeho (Rousseauova) společenská smlouva znamená totální zcizení každého
člena společnosti ve prospěch celé společnosti, kterou zakládá. … I v druhém případě (Rousseauova)
existuje zcizení všech přirozených práv bez rezerv a nikdo nemůže pro sebe ničeho žádat. … Rousseau
aktem smlouvy všechna přirozená práva člověku vzal.“ (KOMÁRKOVÁ, B.: op. cit., s. 106-107). Dále:
RÖD, W.: op. cit., s. 507-508.
214
„Ačkoli se (člověk) v tomto (občanském) stavu zbavuje mnohých výhod, které má od přirozenosti, zís-
kává tím naopak veliké výhody, jeho schopnosti se cvičí a vyvíjejí, jeho myšlení se rozšiřuje, jeho city
zušlechťují, jeho celá duše se povznáší …“ (ROUSSEAU, J.-J.:
O společenské smlouvě
, op. cit., s. 29).
„Každý z nás dává (společenskou smlouvou) svou osobu a všechnu svou moc pod nejvyšší řízení obecné
vůle; a přijímáme zároveň každého člena jako nedělitelnou část celku. … obecná vůle je vždy správná
a směřuje k obecnému užitku.“ (ROUSSEAU, J.-J.:
O společenské smlouvě
, op. cit., s. 25, 37).
V. Klokočka píše: „Člověk denaturalizovaný působením civilizace je schopný oprostit se od nánosu indi-
vidualistického a skupinového egoismu a dopracovat se k poznání obecného blaha. Jeho (Rousseauova)
,volonté générale‘ je výsledkem hluboké a aktivní výměny názorů ve společnosti, jež … dospěje k desti-
látu zájmu celospolečenského, k poznání objektivních zájmů lidu. Takto objevená ,volonté générale‘ má
objektivní povahu a absolutní prioritu.“ (KLOKOČKA, V.: op. cit., s. 39).
215
„Je to často veliký rozdíl mezi vůlí všech a vůlí obecnou; obecná vůle přihlíží jen k zájmu společnému;
vůle všech přihlíží k zájmu soukromému a je jen souhrnem jednotlivých vůlí: ale odečtěte od těchto
vůlí plus a mínus, které se vzájemně ruší, a zůstane jako úhrn rozdílů vůl obecná.“ (ROUSSEAU, J.-J.:
O společenské smlouvě
, op. cit., s. 29).
216
„Prvním a nejdůležitějším důsledkem zásad, které jsme výše stanovili, je, že jen obecná vůle může ří-
diti síly státu podle účelu jeho zřízení, kterým je společné blaho.“ (ROUSSEAU, J.-J.:
O společenské