261 / 284
259
ZÁVĚR
Národní i komparativní výzkum, jakož i diskuze na mezinárodních plastformách
jako je MOP či OECD prokázaly, že identifikace závislé práce zůstává jedním z nej-
důležitějších úkolů pracovního práva i dnes. V globalizovaném světě získávají národní
přístupy k vymezení závislé práce globální dopad.
1334
Na druhou stranu nedostatek
shody na mezinárodní úrovni je důvodem shody na přijetí „pouhého“ Doporučení,
které přes dlouhotrvající diskuze a mezinárodní výzkum v této oblasti neobsahuje ani
definici závislé práce (pracovního poměru), ani vyčerpávající sadu znaků pro její (jeho)
rozpoznání.
1335
Státy, které přistoupily k legislativnímu definování závislé práce či častěji zaměst-
nance, pracovního poměru či ekonomicky závislé samostatné výdělečné činnosti byly
vždy záhy konfrontovány s nedostatečností a omezeností lidského poznání a jeho legis-
lativního vyjádření. V Německu to vedlo ke zrušení této definice, v Kanadě k jejímu
širokému výkladu obecnými soudy. Česká realita vedla zákonodárce k redefinování závis-
lé práce v nedávné době. Přestože existují důvodné obavy, zda stávající (byť rozvolněné)
normativní vymezení znaků závislé práce neomezuje příliš legislativu a soudy v důsled-
ném respektování a implementaci závěrů rozsudků SD EU týkajících se jednak pojmů
zaměstnanec (worker), jednak pracovního poměru, má legislativní vymezení závislé prá-
ce též určité nezanedbatelné výhody. Jednoznačně vymezuje meze ochrany poskytova-
né pracovním právem a lépe též umožňuje postihovat disimulaci pracovního poměru
prostřednictvím nelegální práce. Rozhodně se tedy nedoporučuje legislativní vymezení
závislé práce zcela opustit. Vzhledem k zahraničním a tuzemským zkušenostem lze spíše
navrhnout, aby samotný pojem závislé práce byl v ZP zachován. Jeho vymezení je nutno
ale ponechat judikatuře a právní vědě. Znaky závislé práce formulované v ZP v původ-
ní redakci by se spíše mohly po určité nezbytné úpravě stát základem pro vyvratitelnou
hmotněprávní domněnku o existenci pracovního poměru (viz dále).
Stávající platná definice závislé práce vytváří základ pro aplikaci dvou testů zjištění
výkonu závislé práce – testu nadřízenosti a integračního (organizačního) testu. Pojetí
závislé práce jako práce konané ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele odpovídá tra-
dičnímu kontinentálnímu pojetí a není je možno ani dnes považovat za překonané.
Zaměstnavatel jako nadřízená osoba je oprávněn organizovat práci svých zaměstnanců,
závazně přidělit pracovní úkoly. Přičemž na rozdíl od jiných závazkových vztahů může
nejenom udělovat pracovní úkoly, ale k tomu též stanovit závazné pokyny či závazné
postupy. Zaměstnavatel je oprávněn průběžně kontrolovat plnění těchto úkolů i do-
držování jeho pokynů. Na základě svého rozhodnutí jednostranně (ale závazně) uložit
plnění těchto úkolů jinému zaměstnanci. Právo kontroly je doplněno významným
1334
Příkladem efektivního unijního přístupu k překonání národních rozdílů je např. Směrnice Rady ze dne
18. prosince 1986 o koordinaci právní úpravy členských států týkající se nezávislých obchodních zástup-
ců č. 86/653/EHS.
1335
Srov. Musiała, A.; Jankowiak, J.: Kiedy zatrudniony ma status pracownika, Służba pracownicza, 2007,
č. 4, str. 18.